Lokality s ukončeným výzkumem

Aktivní tok Vavřineckého potoka nemá v současnosti výrazných ponorů, vody se postupně ztrácejí již v bočním žlíbku. Pouze za vyšších průtoků dosahují Pustého žlebu, kde se vsakují do výplně dna žlebu.

V geologické minulosti vytvořily vody v levé žlebové stráni členitou soustavu jeskyní a vchodů nazývanou souhrně Vavřinecké paleoponory. Známá Sloupská větev Amatérské jeskyně je vzdálena horizontálně asi 400 m a vertikálně asi 50 m. Jde o oblast se složitou tektonikou, která je základním předpokladem pro existenci rozsáhlejšího a členitého jeskynního systému. Řešení problematiky Vavřineckých paleoponorů se TOPAS ujal od svého vzniku v roce 1977 a navázal tak na předcházející výzkumy prováděné Pustožlebskou skupinou.

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 457 m n.m.

Denivelace: +0/-23m Celková délka: 260m

Popis jeskyně:

Hlavní vchod ze žlebu ústí do předsíně, kam vedou i další tři vchody. Výrazné stropní koryto přechází před prvním dělením chodeb do obřího hrnce. Hlavní JV chodba s úklonem 30° prokopaná tuhými místy zasintrovanými sedimenty do vzdálenosti 8m klesá do hloubky 4m pod úroveň předsíně. Zde se strop chodby lomí ve svislou stěnu, jež ve 4m přechází po pravé straně do úzkých zasintrovaných kanálů ústících do malé síňky s neprůleznou Pavlíkovou propástkou.

Po levé straně kolmé stěny v hloubce 2m pokračuje chodba totožného směru i téměř shodného sklonu s chodbou hlavní. Dno tvoří sintry místy odlámané pro zajištění prostupnosti. Ve vzdálenosti 8m se chodba lomí v kolmý 2,5m hluboký stupeň. Pod stupněm se jednak chodba vrací odbočkou končící pod Pavlíkovou propástkou, ale její hlavní směr pokračuje dále ve spádu 15-30° několika zákruty a vyúsťuje po 18m na křižovatku systému několika chodeb.

Z křižovatky lze postupovat vlevo do Vysoké chodby s hlinitým dnem za vyšších vodních stavů povrchového toku Vavřineckého potoku zaplavovaným vodou. V zadních částech chodba stropním oknem přechází přes zával do Krápníkového dómu – největší prostory jeskyně.

Vpravo ze křižovatky lze postupovat kolem nejnižšího místa – Studny – přes úzkou Lomenou chodbu do malých vzestupných chodeb ústících do Netopýřího komínu odkud odbočuje několik kratších chodeb z nichž jedna se přes Infarktovou úžinu vrací do Vysoké chodby.

Historie výzkumu :

před r. 1900 - výkopy neznámých "kosťařů".

1907 - Absolon - prolongace celkem 10 m chodeb v předsíni.

1967 - 1969 - Speleologický klub - Pustožlebská skupina, vyklizení hlavní

chodby do vzdálenosti 8 m, objev volného přítokového komínku a úzkých trativodných chodbiček.

1975 - Speleologický klub - Pustožlebská skupina, objev převážné části chodeb

a síní.

1976 - 1977 - Speleologický klub - Pustožlebská skupina, sondážní výkopy a

prolongace.

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 456 m n.m.

Denivelace: +9/-28m Celková délka: 160m

Popis jeskyně:

Vchod široce klenutou chodbou s hlinitým dnem přechází do Síně I. Ze dna Síně I prostupuje skalním okno do komínovité Síně III s náznakem vyšší etáže. Dno Síně III je tvořeno sintrovými náteky nálevkovitého tvaru s propasťovitým otvorem ucpaným sedimenty. Nízkým otvorem pod skalní kulisou je oddělena Síň I a Síň III od Síně II, která je největším prostorem jeskyně. Dno tvoří hlinitý náplav s mrazovou sutí deponovanou do prostory při výzkumných pracích. Stěny zdobí bohaté nicové útvary. Na severní část Síně II navazuje Musilova chodba sledující východní směr. Chodba uvolněná v mrazové suti je po levé straně tvořena zaklíněnými balvany, kdežto po pravé straně skalní stěnou. V zadní části přechází do volné puklinové chodby se suťovým dnem. Chodba je vyústěna do žlebové stráně umělým vchodem.

Další partie jeskyně navazují na Musilovu chodbu raženou ukloněnou šachtou sledující širokou stropní klenbu ve vzdálenosti 10m od uměle vyraženého vchodu.

V přímém směru Musilovy chodby pokračuje úzká chodba do vzdálenosti 4m.

V místě nad šachtou se přes původní sondu v hloubce asi 3m otvírají dvě menší souběžné puklinové chodby z nichž severnější koresponduje se starou částí jeskyně č.44 U čtyř vchodů. Chodba vyúsťuje po 5m do Balvanité síně. Dno síně přechází v puklinovitou propast 10m hlubokou zakončenou šikmou chodbou s trativodem.Z Balvanité síně vede vzestupná chodba, která se následně lomí a v meandrech klesá do Křížovy síně do níž ze západní strany zasahuje suťový kužel. Kolem něj lze proniknout do sestupné chodby o sklonu asi 45°. Po 8m přechází chodba v prostor dómovitého charakteru a následně v puklinovitou chodbu s bahnitými nánosy zvanou Bahňák, přecházející při pravé straně v úzkou neprůleznou chodbu s příkrým spádem.

Historie výzkumu :

1911 - Absolon - výstup do komína ve III. síni

1967 – 1969 - Speleologický klub - Pustožlebská skupina – sondáž a prolongace

komína v Síni III

1969 - 1970 - Musil (z Vavřince), otevření nového vchodu do Síně II, průkop

Musilovy chodby v délce 10 m, objev puklinovité chodbičky 3 m dlouhé.

1978 - 1980 - ČSS ZO 6 - 17 Topas, prolongace Musilovy chodby a objev

ponorného pokračování jeskyně do hloubky - 28 m.

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 454 m n.m.

Denivelace: +0/-16m Celková délka: 32m

Popis jeskyně:

Vstup přechází do sestupné chodby o sklonu 30-45° lomící se po 5m v 3m hluboký stupeň. Dále chodba se skalnatým oválným dnem pokračuje v přímém směru do vzdálenosti 5m, kde se lomí do leva a přechází v nízkou síňku s široce klenutým stropem. Kolmo pod stupněm pokračuje chodba v blokové suti a žlutých hlínách podél skalní stěny po výrazném erozním korytě. V hloubce 3m šachta přechází v horizontální pokračování malých chodbiček o délce celkem 8m.

Na uměle prohloubené dno šachty navazuje horizont s výrazným stropním korytem ve směru 120°. Po cca 12m od vchodu se mírně klesající chodba mění v šachtu, prohloubenou do -16m.

Historie výzkumu :

1975 - Speleologický klub, pod skalním převisem odkryt široký portál

jeskynního vchodu.

1976 - 1977 - Speleologický klub - Pustožlebská skupina, vyklizení výplně

jeskyně do hloubky 6 m, objevení malé volné dutiny.

1989 – 1996 - ČSS ZO 6 - 17 Topas, vyklizení jeskyně do hloubky -16 m, ve

střední části odkryta menší prostora později vyplněna odvalem

Všechny jeskyně v oblasti Vavřineckých paleoponorů a sousední vývojově navazující jeskyně Novoroční, byly zaměřeny a zpracovány do situační mapy. Tato mapa názorně ukazuje souvislosti jednotlivých lokalit a možnosti dalších prolongací.

Přibližně 0,5 km jižně od Vavřineckých paleoponorů v pravé žlebové stráni se nachází skupina jeskyní vývojově vázaná na vznik žlebu. I když pravá stránˇ Pustého žlebu je poměrně chudá na jeskyně, v tomto místě se nachází na malé ploše 6 lokalit.

Poloha jeskyně: pravá stráň Pustého žlebu, 475 m n.m.

Denivelace: +4/-5m Celková délka: 130m

Popis jeskyně:

Na vstupní 4m hlubokou šachtu navazuje 4 až 15 m široká horizontální chodba bez výraznějších odboček s několika komíny do výšky cca 6 - 8 m. Chodba směru JJZ - SSV protíná žlebovou ostrožnu, začátek i konec jeskyně je zařícen a v průběhu jeskyně jsou další dva suťové kužele. Výška chodby je proměnná, z počátečního 1 m se na konci zvyšuje na 3 m. V jeskyni je vyjimečně bohatá a různorodá krápníková výzdoba. Ve vstupní části se nalézá pozoruhodný, 15 cm dlouhý sférický stalaktit ve tvaru pytlíku, který dal jeskyni její název. Jeskyně je v přísném režimu ochrany a pro zabezpečení výzdoby proti poškození je vchod zavalen.

Historie výzkumu :

1990 - ČSS ZO 6 -17 Topas, objev první prostory s kyjovitým stalaktitem

"Pytlíkem."

1992 - ČSS ZO 6 -17 Topas, objev, průzkum a dokumentace hlavní části

jeskyně.

Poloha jeskyně: pravá stráň Pustého žlebu, 481 m n.m.

Denivelace: +5/-0m Celková délka: 40m

Popis jeskyně:

Vchod se nachází jen několik metrů pod hranou náhorní plošiny. Za vchodem 3m širokým a 2,5m vysokým pokračuje ve směru SZ chodba s plochým hlinitým podložím v jejímž stropu je několik komínů. Chodba končí po 30m závalem.

Historie výzkumu :

kolem 1935 - snaha o neúspěšnou prolongaci místními občany

Poloha jeskyně: pravá stráň Pustého žlebu, 470 m n.m.

Denivelace: +5/-1m Celková délka: 75m

Popis jeskyně:

Výrazný vstupní portál (5x2,5m) jeskyně nacházející se v pravé žlabové strání přechází v přímou horizontální chodbu, která se ve vzdálenosti 18m od vchodu dělí do třech směrů.

Nejmohutnější odbočka se lomí východním směrem a po dalších 6m přechází v síňku, ze které opět východním či jihovýchodním směrem pokračuje několik drobných neprůlezných odboček.

V přímém směru vstupní chodba končí meandrem chodbiček s Krimským komínem o výšce asi 5m a několika sondami ve dně i čelbě chodeb vedených písčitými sedimenty a masivními slepencovými plotnami.

Západní odbočka křížení končí po asi 3m v neprůlezných profilech s malým komínkem.

Historie výzkumu :

před rokem 1900 - výkopy neznámých "kosťařů".

1907 - Absolon, popis a mapování jeskyně.

1983 - ČSS ZO 6 - 17 Topas, paleolontologické výkopy pro ústav Antropos.

1992 – 2005 - ČSS ZO 6 - 17 Topas, prolongační výkopové práce bez objevu

volných prostor.

Poloha jeskyně: pravá stráň Pustého žlebu, 450 m n.m.

Denivelace: +5/-13m Celková délka: 65m

Popis jeskyně:

Před zahájením prolongačních prací tvořil jeskyni v podstatě jen 6m hluboký portál se znaky mrazové destrukce, rovné dno bylo tvořeno drobnou mrazovou sutí. Za portálem byla od mrazové suti vyklízena klesající, mírně meandrující chodba do vzdálenosti 15m, kde je dno tvořeno masivní sintrovou deskou. Po vytěžení výplně pod sintrovou deskou bylo proniknuto do volného pokračování tvořeného horizontální chodbou 2 až 3m širokou. Tato chodba přechází po cca.10m v komín 12m vysoký, ukončený krátkými horizontálními chodbičkami. Z prostoru pod komínem pokračuje mírně ukloněná chodbička přes puklinovitou propástku 5m hlubokou do členitého malého labyrintu vzestupných chodbiček. Z těchto míst byla prokázána akustickou zkouškou poklepem kladiva na stěnu souvislost labyrintu s jeskyní č.51A. Délka polygonového tahu celé jeskyně je 65m s maximální denivelací -13m na dně puklinovité propástky. Poloha nejvyššího bodu labyrintu chodbiček je +5m nad úrovní vchodu.

Historie výzkumu :

2000 – v březnu zahájeny práce na vyklizení výplně sestupné chodby.

Četné paleontologické nálezy s ohledáním odborníky z ústavu Antropos.

2001 – dokončeno bylo zaměření lokality a zpracování situační mapy společně

s jeskyněmi Spodní Suchdolská a Pytlíková. Sondováno na několika místech:

- při pravé stěně za objevným otvorem

- v puklinové propástce

- na vrcholovém horizontu komína

- ve dně deprese pod komínem

2002 – hloubena byla šachta pod komínem, která dosáhla hloubky 5m.

Pro omezené možnosti ukládání odvalu byly práce ukončeny.

2003 – rozšířeno vstupní hrdlo puklinovité propástky.

2004 – rozšiřována a prohlubována puklinovitá propástka. Sledování teplot a

měření rychlosti proudění vzduchu v celé jeskyni.

2005 – rozšiřována a hloubena puklinovité propástky do hloubky 6m.

Zde byla odkryta menší kaverna s navazujícím 0,5m širokým, průvanově aktivním komínem vyplněným volnými balvany.

Uvedené činnosti byly prováděny ČSS ZO 6 - 17 TOPAS.

Celá oblast leží na západní hranici vápenců a nekrasových hornin. Vody Veselického potoka vnikají do podzemí ve dvou ponorech situovaných přímo v intravilánu obce Suchdol.V okolí se nacházejí další ponory periodických přívalových vod a četné závrty. Vody ze Suchdolské plošiny odtékají do Amatérské jeskyně, kde vyvěrají v lokalitě zvané Konstantní přítok Punkvy. Přímá vzdálenost od Suchdolských ponorů je 2 km a výškový rozdíl 152 m.

497 m n.m.

Je situován nejjižněji ve výrazné závrtové řadě. V roce 1983 zde byla ČSS ZO 6-17 TOPAS ražena průzkumná šachta do hloubky 19,5 m. Volného pokračování však nebylo dosaženo a práce byly po částečné destrukci šachty v důsledku jarního tání v roce 1985, ukončeny.

495 m n.m.

Denivelace: +0/-34m Celková délka: 95m

Popis jeskyně:

Vstup do jeskyně se nachází na dně stejnojmenného závrtu hlubokém 4m s nástupní zaskružovanou šachtou o hloubce 4m. Podzemní prostory pod závrtem jsou vytvořeny převážně korozním působením vody na tektonické poruše SV - JZ, se sklonem 45°. Na šachtu navazuje klesající chodba, která v hloubce 24m pod náhorní rovinou ústí do dómu o šířce 6m ve stropě zakončeným třemi komíny. Na stěnách vypreparované korozní žlábkové škrapy přechází na počvě dómu v miniaturní kaňon. Stěny dómu se na dně klínovitě sbíhají a hloubce 34m pod náhorní rovinou končí v bahnitém trativodu.

Historie výzkumu :

1970 - Pustožlebská skupina Speleologického klubu – objev jeskyně, vyhloubení

vstupní šachty včetně dokumentace

1990 - ČSS ZO 6-22 Devon - rekonstrukce zřícené šachty zmapování a

hydrologické experimenty

2006 - ČSS ZO 6-17 Topas - rekonstrukce vstupní šachty a uzávěru

Poloha jeskyně: levá stráň Veselického žlíbku, 483 m n.m.

Denivelace: +1/-1m Celková délka: 38m

Popis jeskyně:

Za uzávěrem následuje ve směru SSV horizontální chodba 2 m široká a 2 m vysoká, po 6 m se rozšiřující do síně 4 m široké a 8 m dlouhé. Síň je bohatě zdobena stalgmity, stalaktity a velkým množstvím brček. Chodba za síní zachovává stále směr SSV a zmenšuje postupně svůj profil, v přímé vzdálenosti 33 m od vchodu je zcela zaplněna hlinitým sedimentem. Velká část prostor byla odkryta výkopovými pracemi.

Historie výzkumu :

1960 - objev jeskyně suchdolským občanem Františkem Němcem za podpory

Speleologického kroužku závodního klubu ROH ČKD Blansko

Poloha jeskyně: levá stráň Veselického žlíbku, 472 m n.m.

Denivelace: +4/-0m Celková délka: 165m

Popis jeskyně:

Pro vstup do jeskyně slouží uměle prolomený vchod v místě, kde se chodba přiblížila ke stráni. Za uzávěrem jeskyně se nachází síň 4 m dlouhá, 3 m široká a 4 m vysoká. Ze síně směrem na SZ vede nejprve vysoká chodba, která se následně snižuje na plazivku. Po 35 m se chodba lomí k JZ do nízké, široce klenuté chodby, zdobené stalaktity a ukončené po 20 m zavaleným objevným vchodem. Ze vstupní síně pokračuje horizontální, mírně meandrující chodba v generelním směru SV do vzdálenosti cca 85 m, kde neprůlezně končí. Profil chodby není veliký, šířka se pohybuje v rozmezí 1 - 2,5 m a výška 1 - 3 m ,v celé délce je však chodba bohatě zdobena různorodou a barevnou sintrovou výzdobou.

Historie výzkumu :

1961 - objev jeskyně suchdolským občanem Františkem Němcem za podpory

Speleologického kroužku závodního klubu ROH ČKD Blansko

Poloha jeskyně: levá stráň Veselického žlíbku, 478 m n.m.

Denivelace: +0/-3m Celková délka: 30m

Popis jeskyně:

Geneticky náleží k systému průtoků vod z brněnské vyvřeliny. Jedná se o relikt tohoto systému, prezentovaný horizontální chodbou malého profilu. Jeskyně má dva vchody, celková délka včetně slepých odboček je 30 m.

Historie výzkumu :

kolem roku 1960 - objev jeskyně suchdolským občanem Františkem Němcem

Poloha jeskyně: Suchdolská plošina, 535 m n.m.

Denivelace: +0/-30m Celková délka: 90m

Popis jeskyně:

Vstup do jeskyně charakteru ponoru se nachází v hloubce 3m pod náhorní suchdolskou plošinou. Tento vstup tvoří nízká chodba v zapažených blocích s pískovcovým podložím klesající pod úklonem 30°, která po asi 12m navazuje větší chodbou o výšce 2,2 m a šířce 2m. V této části je podloží tvořeno vápencovými bloky, mezi nimiž je patrné taktéž pískovcové podloží. Pravá stěna přechází při úpatí v nízkou neprůleznou prostoru vytvořenou na mezivrstevní spáře. Ve vzdálenosti asi 6m od začátku větší chodby se dostaneme kolem tří velkých zaklíněných bloků do prostory 4m široké, 10m dlouhé a 2,5m vysoké vyplněné velkým erozními bloky. Při pravé straně se po 6m dostaneme k patě suťového kužele. Odtud ve směru spádnice pokračuje jeskyně chodbou o šířce 1,2 až 2m a výšce 0,7m. Po 5m od počátku chodby je v příčném směru možno nahlédnout do pukliny 0,2m široké výšky 3,5m. Dále následuje široká, ale nízká mezivrstevní štěrbina. Po pravé straně je možno proniknout asi 5m do 0,8m vysoké prostory. Vlevo lze proniknout jen 0, 3m vysokou a 3m širokou štěrbinou s úklonem 30° do vzdálenosti asi 10m, kde na vertikální poruše navazuje prostora 2m vysoká. Po levé straně je asi 2m široká a 0,6m hluboká uměle prohloubená puklina o délce 13m s dvěma odtokovými směry. Asi 0,5m široký pravý odtok přechází do balvanitého závalu. Levý odtok vyúsťuje do souběžné chodby o šířce 1,5m výšky 1,3m. Chodba zachovává stejný úklon a po 3m se opět dvojí. Toto rozdvojení je vytvořeno na výrazné svislé puklině o výšce 6m. Po pravé straně lze po 2m proniknout do prostory o rozměrech 1,5x1,5m, jejíž pravá strana je uzavřena závalem. Levý odtok pokračuje za rozdvojením ještě v délce 10m, kde se nachází současný konec jeskyně. s náznakem dalšího pokračování.

Historie výzkumu :

1972 - Speleologický klub Brno – Pustožlebská skupina – sondážní práce

1984 - ČSS ZO 6-17 Topas – plošný odkryv ponoru, ražba ukloněné štoly a

následný průnik do volných prostor

1985 - 1986 - ČSS ZO 6-17 Topas – další průzkum a dokumentace

navazujících prostor jeskyně

1987 - lokalita předána k dalšímu průzkumu ČSS ZO 6-22 Devon

1987 - 1989 - ČSS ZO 6-22 Devon – prolongační práce a dosažení současného

konce jeskyně

Geologie a hydrologie lokality:

Poloha jeskyně: obec Suchdol - pod nádrží, 501 m n.m.

Denivelace: +0/-54m Celková délka: 105m

Popis jeskyně:

Vchod se nalézá v soukromé zahradě pod hrází nádrže v centru obce Suchdol a je do něho betonovými trubkami zaústěn odtok z výpusti nádrže. Pod zaskružovanou 7m hlubokou vstupní šachtou pokračují prostory kolmo dolů v pevné silně korozí vypreparované skále do I.Vánoční síně vytvořené na puklině S-J. Zde již lze pozorovat tektonické rozrušení masivu. Ze dna I.Vánoční síně lze proniknout mezi vápencovými bloky o 6m níže do II.Vánoční síně s rozměrnými stabilizovanými bloky. Další pokračování je tvořeno dvěma nad sebou situovanými chodbami se sklonem 60°. Šířka chodeb se pohybuje v rozmezí 2 až 6 m, výška 0,3 - 2 m. Chodby se po 16 m spojí v jednu , vysokou 3 m a širokou 2 až 4 m. Dále lze postupovat horizontálně 5 m přes nebezpečný zával do prostory vytvořené na výrazné dislokaci směru SV - JZ.

Stěny jsou na mnoha místech silně tektonicky rozrušeny a vzniklé mezery vyplněny sedimenty.Ve dně jsou v několika místech propady, sondy zde hloubené prokázaly komplikované prolongační možnosti se značným rizikem závalů a proto byly další práce na této lokalitě zastaveny.

Historie výzkumu :

1902 - Jan Knies popisuje náhlé otevření ponoru o průměru a hloubce asi 4m

1984 - 1989 - ČSS ZO 6-17 Topas – otevření ponoru, zaskružování a další

prolongační práce

497 m n.m.

Denivelace: +0/-18m Celková délka: 24m

Popis jeskyně:

Jeskyně se nachází na Suchdolské náhorní plošině jižně od Veselického žlíbku ve dně nevelikého závrtu. Byla objevena po vyhloubení 3 m hluboké šachty. V současné době ( stav v roce 2007) je šachta zřícena a jeskyně nepřístupná. Jeskyně je vytvořena korozním působením vody na tektonické poruše JJZ - SSV.Pod zavalenou šachtou se otevírá puklinovitá propast 0,5 - 1 m široká na několika místech zaplněná zaklíněnými balvany. Ve stěnách jsou korozí vypreparovány ostré skalnaté břity, dno je tvořeno sutí a hlínou. Celková délka jeskyně je 24 m, dno je v hloubce 18 m pod náhorní plošinou.

Historie výzkumu :

1968 - Speleologický klub Brno – Pustožlebská skupina – otevření ponoru a

dokumentace

Pustý žleb je největší z krasových kaňonů, který se táhne od Sloupu až k výtoku Punkvy, kde mění svůj název na Punkevní žleb. V současnosti je zde, včetně Sloupského údolí, zaregistrováno 570 jeskynních vchodů.

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 436 – 464 m n.m.

Popis jeskyně:

Z Pustého žlebu je nejpatrnější vysoký gotický dvouportál jeskyně č. 65 - U žida, situovaný pod členitou skalní stěnou. Tato jeskyně však není ve skalní stěně osamocená ani nejvýznamější. Na malé ploše se zde nachází celkem 9 jeskyní vývojově vázaných na sloupské vody.

Průzkumná činnost byla prováděna blanenskými jeskyňáři v jeskyni č. 63 vyklizením od sedimentů do hloubky 17 m pod žlebové dno, ale volného pokračování nebylo dosaženo. Vzájemné souvislosti jeskynních chodeb jsou zřejmé ze situační mapy vyhotovené ČSS ZO 6-17 Topas. Celková délka všech jeskyní je 260 m.

Nejdelší a nejzajímavější je jeskyně č. 64. Nenápadný puklinovitý, sotva 40 cm široký vchod se nachází ve stěně 9 m vysoko nad žlebovým dnem (445 m n.m.). Za vchodem se otevírá 2 m široká a 8 m vysoká chodba strmě stoupající přes 5 m vysoký kolmý stupeň do centrální horizontální chodby.Tato chodba zachovávající v celém průběhu směr JJV je zhruba po 40 m uzavřena hlinitým sedimentem s vápencovou sutí. Profil chodby je proměnný, šířka se pohybuje od 1,5 m do 5 m a výška od 2 m do 4 m . Na konci chodby se snižuje strop na 0,5 m a jsou zde patrny průkopy prolongačních prací z padesátých let minulého století. Z centrální chodby je možno sledovat několik odboček, z nichž nejvýznamnější je cca 15 m od vchodu a směřuje ke konci sousední jeskyně č. 60. Krátkou plazivkou z této odbočky lze proniknout do síně v podobě rotundy o průměru cca 4 m, se sintrovými kaskádami na dně.

Historie výzkumu :

počátek 20. století - Absolon se svými dělníky – průzkumné práce.

padesátá léta 20.stol - Speleologický kroužek ZK ROH Metry Blansko - výkopové práce v jeskyni č.63 a 64

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 442 m n.m.

Denivelace: +7/-5m Celková délka: 60m

Popis jeskyně:

Za vstupním portálem 3x3m pokračují dvě chodby. Pravá chodba se postupně snižuje do obtížně průlezného profilu a po 9 m končí hlinitou ucpávkou. V levé chodbě, o profilu cca 1x1 m, je ve vzdálenost 6 m od vchodu instalován uzávěr. Za uzávěrem pokračuje mírně meandrující, částečně prokopaná chodba nejprve 12 m horizontálně a pak přechází ve strmou plazivku vyúsťující do krátkého horizontu se 4 m vysokým krápníky zdobeným komínem. Z horizontu klesá chodba 8 m pod úhlem 45° a další pokračování je již horizontální. Šířka chodby nepřesahuje 1,5 m . Výška se postupně zvyšuje až na 7 m. Na dvou místech jsou na příčných puklinách vytvořeny dvě krátké odbočky s náznakem propasťovitého pokračování. Místy je pěkná krápníková výzdoba. Hlavní chodba zachovává generelní směr V - Z, a je ukončena za úžinou 12m vysokým komínem.

Historie výzkumu :

1974 - speleologická skupina Cerberus prokopání jezevčí nory a průnik do

volných prostor

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 447 m n.m.

Denivelace: +0/-36m Celková délka: 65m

Popis jeskyně:

Vchod je situován na vrcholu 15 m vysoké skály v levé stráni Pustého žlebu. Jeskyně je tvořena členitým systémem malých propástek a komínů propojených krátkými horizonty. Prolongační práce byly v hloubce 36 m ukončeny pro nedostatečný prostor na ukládání odvalu. Celková délka jeskyně je 65 m.

Historie výzkumu :

1957 - Pustožlebská skupina Speleologického klubu – nalezení vchodu a objev

jeskyně

1983 - ČSS ZO 6-12 Speleologický klub Brno zastavuje prolongační práce v

hloubce -36m

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 441 m n.m.

Denivelace: +0/-8m Celková délka: 64m

Popis jeskyně:

Vchod do jeskyně se nachází v levé skalnaté stráni 21 m vysoko nad dnem Pustého žlebu. Mírně sestupná chodba zachovává v celé délce generelní směr JJZ. Šířka chodby se pohybuje od 1 do 3 m, a výška od 0,5 do 3 m. Profil chodby je ve značné míře vyplněn žlutými písčito-hlínitými sedimenty. V koncových partiích vzdálených asi 64m od vchodu vyplňuje sediment široce klenutou chodbu téměř ke stropu na neprůleznou výšku. Jeskyně je na několika místech zdobena krápníky.

Historie výzkumu :

1947 - výkopové práce s dílčími objevy volných prostor neznámým badatelem

1957 – 1967 - Pustožlebská skupina Speleologického klubu – prolongační práce

Poloha jeskyně: levá stráň Pustého žlebu, 421 m n.m.

Denivelace: +33/-0m Celková délka: 430m

Popis jeskyně:

Vchod 11 m široký a 6,5 m vysoký je situován ve vysoké skalní stěně 15 m nad dnem Pustého žlebu. Rozlehlá vstupní prostora se po 20 m sníží na chodbu sotva 2 m vysokou a 1 m širokou, v níž je instalován uzávěr jeskyně.

Za uzávěrem ústí chodba do Jižního dómu dlouhého 35 m, širokého 5 m a vysokého 7 m. Z této prostory vedou dvě vertikálně nad sebou umístěné chodby malých rozměrů do Severního dómu dlouhého 35 m, širokého 5 m a vysokého přibližně 10 m. Do Severního dómu ústí ve výšce 15 m okno, kterým je prostora částečně osvětlována denním světlem . Dál, téměř v konstantním směru S vede chodba 1 - 2 m široká, s proměnnou výškou od 2 do 5 m, která přibližně po 100 m od Severního dómu ústí do Hlinité síně.

Za touto síní se původní charakter vertikálního profilu chodby mění na horizontální. Chodba 5 - 6 m široká, ale jen 0,5 - 1 m vysoká, ústí po cca 30 m do Sintrové síně široké 10 m a dlouhé 30 m. Bohatá výzdoba Sintrové síně a rovněž i v jiných místech jeskyně, byla v minulosti vandalsky poničena. Výzdoba zůstala nepoškozena jen ve dvou přibližně 25 m vysokých a obtížně dostupných komínech nad Sintrovou síní. Úzkým krátkým průlezem se dostaneme ze Sintrové síně do Balvanitého dómu 30 m dlouhého a přes 10 m širokého.

Tato plošně největší prostora jeskyně je na severním konci uzavřena mohutným závalem, který pokryl suťovým kuželem i celé dno dómu. Ani prolongační 20 m dlouhou štolou, raženou při severovýchodní stěně dómu, se nepodařilo tento zával překonat.

Historie výzkumu :

1905 - jeskyně objevena a zevrubně prozkoumána Absolonem

1940 - navazující části jeskyně objeveny spolupracovníky Absolona po

prolomení sintrového uzávěru